#76
Vážení diskutéři, jako ta potrefená husa si dovoluji přičinit několik poznámek i já a to i proto, že stejně jako má Olda Horák signály žádající prodloužení tratě na Zavadilce pro kategorii E, tak já mám zase signály od cyklistů, kteří jsou s její současnou délkou plně spokojeni.
Nejprve trochu historie. První závody masters, tehdy ještě veteránů, se na Zavadilce konaly pod názvem „Giro de Zavadilka“ již v roce 1967. Protože jak účastníci tak diváci se k tehdejším režimu nechovali příliš loajálně, byly po čtyřech letech dost razantně rozehnány.
Po několika letech jsme je obnovili pod jiným názvem a to už prošly. Ze začátku se jely dvě kategorie - do 40ti let a nad 40 let, vždy na dva okruhy tedy 43 km. Hned po vzniku Čs. pohá-ru veteránů se staly jeho součástí. Časem se postupně počet kategorií zvyšoval a v roce 1989 to byly již kategorie čtyři: A – 107,5 km, B – 86 km, C – 64,5 km a D – 43 km. V ten rok jsme obnovili i svého času zakázané „Giro de Zavadilka“ a tak se začaly jezdit závody oba. V roce 2000 si někdo usmyslel náš závod z Extraligy, která se tehdy jela pod jménem Koope-rativy, vyloučit. Protože povědomí o závodu se dostalo i za hranice republiky a byl o něj od-tamtud značný zájem vypsali jsme Mezinárodní Mistrovství Masters Roudnice n/L. Zároveň jsme rozšířili počet kategorií na pět o kat. E nad 70 let na jedno kolo - 21,5 km, která orga-nicky zapadla ke kategoriím dosavadním. A když jsme zase byli přijati do náruče Extraligy tak jsme to tak ponechali. Systém odstupňování kategorií po jednom kole se ukázal velmi výhodný po organizační stránce, kdy je po dojetí kategorie jedné dostatek času na odchycení druhé. Před dvěma lety byl u kategorií A, B, C a D zvýšen počet okruhů o jeden a tak Áčko dojíždí společně s M19, které se sjíždějí a tak při dojezdu dvou kategorií současně dochází k mírným zmatkům. Musím také připomenout že kat. E (od 70 let do smrti) je kategorie s největším věkovým rozpětím kdy s věkem dost prudce klesá výkonnost.
Účast cizinců, kteří absolvují jenom jeden závod seriálu ELM není na překážku, spíše je zpes-třením závodu, stejně tak jako účast dalších 180 českých jezdců, kteří si během roku zajedou jenom jeden závod ELM. Rušení jejich účasti by vhodné určitě nebylo, jezdí jich k nám značné množství, velké skupiny i jednotlivci a i na tu nejkratší trať jich dost váží i dalekou cestu, třeba až z Francie od Bordeaux (1600 km) nebo z Woestenu v Západních Flandrech (1000 km). Jejich účast má pro pořadatele i přínos ekonomický, těch 54 000.-Kč, které zaplatí na startovném a zápisném jedenkrát startující není zanedbatelná částka.
A nyní několik akademických poznámek k vlastní diskuzi. Akademických proto, že jak na-psala Iveta Prošková, již nejsem členem výboru klubu, protože po několika desetiletích jsem již při posledních klubových volbách nekandidoval do výboru a proto do organizace závodů již nemluvím. Nejvíce práce s pořádáním závodů má tedy nyní na krku Iveta a držím jí palce, aby to vydržela. Její zásluhou je, že se nyní výsledky závodu zjišťují elektronicky a jsou vy-věšeny na internetu několik desítek minut po skončení závodu (www.sportovniservis.cz).
Kolisím, podobným té ke které před několika lety došlo při spurtu kategorie E, nelze zabránit prodloužením závodu protože i v jiných závodech spurtuje několikanásobek cyklistů než bylo těch sedm.
Pravdu má mnohonásobný pořadatel závodů Zdeněk Lněnička ( jenom FRAMARů má asi 30), že největšími kritiky jsou zpravidla ti, o kterých se neví jestli někdy vůbec nějaký závod organizovali.
S Karlem Sumbalem nebyla spolupráce opravdu jednoduchá, jednou chtěl výsledky s cizinci, podruhé zase bez nich, ale největší problém byl v tom, že jeho startovní listiny byly pouze ve formátu PDF a tak s nimi nešlo dále pracovat, když jsem jej žádal aby byly k dispozici i v Excelu, tak mně odkazoval na jakési webmastery, ti ale na moje připomínky a žádosti vůbec nereagovali. Tak jsem vždy musel startovní listiny do Excelu přepsat. I tak ale Karlovi patří poděkování za práci kterou za těch pár let pro ELM zavedením internetu udělal.
A závěrem můj osobní názor:
Závody Masters by měly být tak náročné, aby je mohli jezdit i ti, kteří jsou vzhledem ke své-mu věku již za zenitem své výkonnosti, zkrátka jak před dvěma lety doporučoval komisi Mas-ters Petr Bauer: „…odpovídající stáří. Není cesta čím těžší, tím více zážitků a orientovat se a mít vzor v závodech Pro-Tour. Toto je tendence poslední doby, kdy zanikají kluby a není kde se naučit cyklistickou abecedu ani techniku a kromě kopce neumí nikdo nikde jinde závodit. Nelze se orientovat na špičkové výkony závodníků do 45 let…“ tehdy napsal. S tím naprosto souhlasím a proto považuji za prospěšné a hlavně rozumné i nadále na Zavadilce jezdit závo-dy Masters podle kategorií na 1 až 5 kol. Stejně tak považuji za účelné umožnění účasti za-hraničních účastníků i těch našinců, kteří startují na ELM jenom jednou za rok, bez komplika-cí s předchozí elektronickou přihláškou. O tom, že to velké mlčící většině vyhovuje, potvrzuje stále největší účast na našich závodech, v loňském roce bylo na Zavadilce 172 startujících oproti průměrným 88 v ostatních závodech ELM. Druhá největší účast – 142, byla také na rovině, v Sezemicích, ale ty už asi vstoupily do historie.
S pozdravem Zdeněk Bambásek